JESKYNĚ JAVORKA

(Na Javorce, Pod Javorkou)

Z historie

V roce 1993 započal speleologický průzkum jeskyní na Javorce
vrch Javorka z hradu Karlštejn - kliknutím zvětšíte, foto © Ik z vyhlídky nad horním vchodem - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
(dříve zvané také Liščí díry a Radvanská). Do této jeskyně jsme se přesunuli z Beranova lomu, kde jsme před lety objevili poměrně pěkné jeskyně - Marii a Severní a Dynamitku. Nejspíš jsme si ale svůj díl štěstí vybrali a k žádným dalším objevům zde už nedošlo přesto, že jsme vytahali obrovské množství hlíny a prokopali mnoho metrů chodeb. Jeskyně Beranova lomu se nachází pod čtvrtohorními terasami řeky Berounky. Zřejmě podstatná část těchto jeskyní je bohužel vyplněna sedimenty právě z těchto teras. Myšlenka, že by snad jeskyně ležící v kopcích nad jejich úrovní nemusely být tolik zaneseny, nás zavedla na kopec Javorka (384 m n. m.) nedaleko Karlštejna.

Kliknutím na obrázek se tento zvětší a dole si můžete přečíst popis. Obrázek zavřete kliknutím mimo obrázek nebo dole vpravo na křížek. Kliknutím na levou část obrázku si můžete prohlédnout předchozí a kliknutím na pravou stranu následující obrázek. Postupně si tak můžete prohlédnout všechny obrázky na této stránce.

celkový pohled na vrch Javorka s Karlštejnem v pozadí - kliknutím zvětšíte vrch Javorka nad karlštejnským údolím (vchod do jeskyně je zhruba uprostřed snímku) - kliknutím zvětšíte mapa jeskyně z první poloviny padesátých let minulého století - kliknutím zvětšíte
Zde se nacházejí v prudké křovinaté stráni dva jeskynní otvory ležící ve spádnici nad sebou. Již při první obhlídce jsme museli konstatovat, že hlínou jsou obdařeny všechny jeskyně (zvláště pak v krasu Českém). Bez kopání se to tedy neobejde - ale zkusit se to musí! K první prolongaci došlo na jaře roku 1993 a to v horní jeskyni, ta byla větší a delší. Skládala se z úzké klikaté plazivky, která po 10 m ústila do komínovité prostory (2 x 2 x 5 m), ve které bylo možno vzpřímeně stát. Dál však už jen hlína. Plni nadšení a optimismu (jak to tak zpočátku bývá) jsme instalovali "vintockou dráhu" a začala "těžba" hlíny. První volný prostor se objevil poměrně brzo, ale byly to jen drobné průduchy u stropu. Chodba klesala pod úhlem asi 45° dalších 6 m do první větší prostory. Byl to puklinovitý komín s drobnou krápníkovou výzdobou. Podlahové sintry a egutační jamky vykapané v hlíně vzaly za své, neboť stály v cestě našemu postupu. A jako bychom za to měli zaplatit daň, museli jsme na čelbě klesnout o 5 m. Bylo potřeba vytěžit zbytečně velký průměr svislého komínu, aby nám okolní materiál nepadal na hlavu. Právě ve chvíli, kdy už jsme toho začínali mít dost, se při stěně objevilo horizontální pokračování.
dolní vchod - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Malým průzorem mezi kameny jsme nakukovali do puklinovité chodby, ve které svítila jasně bílá brčka - to bylo pěkné. Když jsme se později "probili" dovnitř, našli jsme na stěnách pěkné krystaly kalcitu. Pokračování vypadalo slibně, výzdoba tu byla, rozhodli jsme se tedy osadit uzamykatelný poklop pár metrů za vchodem. Bohužel poté nám jeskyně ukázala svou pravou tvář. To když jsme zjistili, že se jedná o soustavu puklin, které vedou především dolů. Je jich mnoho a vy nevíte, kam se "vrtnout". Ale to není to nejhorší. Největší problém představuje řícení některých pasáží poznamenaných tektonickými pohyby. Podle geologické mapy se sice nacházíme v dobrých vápencích spodního devonu, ten je ovšem jako na potvoru v okolí Javorky poznamenaný jakýmsi zlomem nebo přesmykem nebo něčím podobným. Pro nás to znamená, že už tak nečitelný terén je orientačně náročný a poměrně nebezpečný. Proto jsme naši ošklivě zařícenou čelbu opustili a upřeli pozornost na níže položený vchod, s tím, že si snad jednou troufneme pokračovat.

Jeskyně ležící asi 30 m od horního vchodu byla podstatně menší a hlavně užší. Takže hned pár metrů od vchodu přišly ke slovu vrtačka a hrubá síla, především kvůli protažení "vintocké dráhy". Zde také, stejně jako v horní jeskyni se objevily průduchy u stropu. Tentokrát s intenzivním průvanem (později zjištěno, že průvan způsobuje cirkulace vzduchu mezi oběma jeskyněmi). Zhruba 15 m za vchodem se objevuje stará sintrová výzdoba. Chodba se zužuje do pukliny asi 35 cm široké, na výšku skoro metr. Po odlámání bočních stěn připomíná spíše štolu (odtud název Kutnohorská chodba). Situaci navíc komplikuje silná sintrová deska, kterou nejdříve rozbíjíme palicí, později kopeme pod ní. Problémy gradují, když se puklina zúží na 20 cm, navíc je totálně zalitá sintrem. Tehdy se rozhodujeme práci na čas přerušit a nabrat motivaci zase pro změnu v Beranově lomu.

Pokračování průzkumu

Na místo se vracíme po více než dvou letech, s tím, že demontujeme lanovku, jeskyni uklidíme a necháme ji být. Ovšem někdy neuvěřitelné náhody
výzdoba v Digitální propasti - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
řídí osud jeskyňáře. Zkoušíme ještě trochu probrat dno pukliny, jestli se třeba o kus níž nerozšíří. Při levé straně se náhle objevuje volný prostor, přesně na opačné straně, než vede puklina (později se ukáže, že puklina se rozdvojila a její širší část byla na levé straně, ale o metr níž). Opět začínáme s plným nasazením a nadšením "těžit" hlínu. Chodba se kroutí do meandrů a není už tak úzká. Ale po pár metrech, když se setká se svou paralelní kámoškou, se zase pěkně zúží. Nám to ale nevadí, neboť jsme cestou potkali nějaká brčka (která bohužel byla přímo v cestě). Především nás těšilo, že už jsme si dopředu svítili do prostoru, který se ve srovnání s Kutnohorskou chodbou zdál jako dóm (teď už můžeme říci rozměry: 4 x 2 x 1,7 m).

Objevili jsme asi 60 m volných prostor, které jsou velice chaotické se spoustou odboček, zčásti řícené. V prostoru asi sedmimetrové vertikály užasneme nad unikátní krápníkovou výzdobou, která je velmi mladá a jsou v ní zastoupeny téměř všechny druhy krápníků, včetně excentrik dosahujících až 10 cm. Po letech kopání se pro změnu pouštíme do mapování, na které jsme už skoro zapomněli. Je příjemné vidět jak mapa roste. První fotografie výzdoby jsou vykoupeny krutou daní - digitální foťák pád z 5 m nepřežil (asi 17 000 Kč). Vzniká také krátký videofilm, prezentovaný na Speleofóru. Pak ale vyvstává otázka co dál, respektive kudy. Možností je vzhledem k členitosti terénu mnoho, ale pravděpodobně to bude dolů, po některé z četných puklin. Vzhledem k tomu, že jsou většinou několik metrů dlouhé, je těžké určit to správné místo. Také není kam dávat nakopaný materiál, ven už je to daleko a uvnitř moc místa není. Zkoušíme několik nadějně vyhlížejících míst a objevujeme ještě 35 m těsných prostor. Postup dalších objevů je popsán níže, rok po roce.

polygon jeskyně Javorka - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Get Cortona VRML Client

Vlevo vidíte obrázek prostorového znázornění aktuálního stavu polygonového tahu jeskyní (k 14. 12. 2016), tento model si můžete prohlédnout i ve virtuální realitě, pokud máte nainstalován ve svém prohlížeči plugin Cortona. Když ne, tak si ho můžete nainstalovat (při instalaci potvrďte buď defaultní nastavení nebo zvolte to, které odpovídá vašim podmínkám). Nezobrazí-li se vám virtuální obraz správně, klikněte na plochu pravým tlačítkem myši a z menu vyberte „Preferences...”. V okně vlastností pak zvolte záložku „Skin”, tam vybertr skin „CAD-like” a potvrďte „OK”. Pokud se vám v okně virtuálního pohlížeče neobjeví vůbec nic, tak klikněte na plochu také pravým tlačítkem myši a z menu vyberte „Renderer” . V levém okénku zvolte pokusně jiný, než právě nastavený. Pokud ani to nepovede ke zdárnému zobrazení, nainstalujte celý virtuální prohlížeč Cortona znovu a při instalaci zvolte v dialogovém okně, které se při tom objeví, pokusně jiný renderer. Modelem můžete pohybovat pomocí myši, pokud máte stlačeno její levého tlačítko, když předtím na liště prohlížeče Cortona zvolíte mód pohybu. Můžete samozřejmě použít i jakýkoli jiný prohlížeč virtuální reality v jazyce vrml (soubory s příponou .wrl).

Tento model byl vytvořen v programu Therion, zřejmě v současnosti nejlepším a nejuniverzálnějším speleologickým mapovacím programem, který tvoří naši kolegové na Slovensku Martin Budaj a Stacho Mudrák.

Dále si můžete prohlédnout mapu půdorysu celé jeskyně (stav ke konci prosince 2016). Po najetí myši na mapu si pomocí táhla pod mapou zvolte požadované zvětšení (můžete rovněž použít kolečko myši) a pomocí šipek (nebo uchopením mapy levým tlačítkem myši) můžete měnit polohu výřezu. V levém horním rohu se vám zároveň zobrazuje, v které části celé mapy se právě nacházíte. Když v tom náhledu uchopíte myší výřez, můžete jím pohybovat a i tak si zobrazit oblast, která vás zajímá.



Javorka rok po roce

 1993

horní vchod s vyústěním závěsné dráhy - kliknutím zvětšíte, foto © Zdeněk Šlahůnek

V březnu jsme započali se stavbou závěsné dráhy v horním vchodu. V něm je totiž jediné logické místo, kde se dá kopat, což o spodním tvrdit nelze. Po vybudování prvních 10metrů se v červnu pouštíme do prvních výkopů. Do konce roku se dokopeme přes několik nízkých volných dutin do vzdálenosti asi 17 m od vchodu. Naší snahu hatí silný skap, který rozvodňuje stěny výkopu a uvolňuje do čelby kvanta průjmovité kaše. (19 akcí)


 1994

V únoru ve vzdálenosti 20 m pronikáme do první volné dutiny. Komínovitá prostora 3 x 1 x 6 m je částečně vyzdobena pizolity a drobnou sintrovou výzdobou. Zbytek roku snižujeme dno komína. V 5 m se ve stěně konečně objevuje horizontální pokračování. Jeskyně měří 27,5 m .(24 akcí)


 1995

Vzhledem k třpytivé krystalické výzdobě a sintrům v dalším pokračování jsme Javorku ve vzdálenosti 10m od vchodu uzavřeli ocelovým uzávěrem. Závěsná dráha nyní měří 23 m. Její převýšení a změna směrů je tak velká, že už není v silách jednoho člověka vytáhnout plně naložený vozík. Protože naše pracovní skupina teď čítá lidi dva, jezdíme s dvěma jezdci. Tažným a tlačným. Spodní pomůže vytlačit přes kladku horní tím největším stoupáním a pak se vrací zpět. Jeskyně měří 35m. (28 akcí)


 1996

Máme na výběr, kde kopat. Samozřejmě jsme zvolili špatně. Mírně ukloněná chodba se po 7 m neprůlezně zúžila. Ale sláva!!!! Tím nám vzniklo docela velké úložiště sedimentů. Druhá, paralelní chodba, končí úplně stejně zákeřně. Nastupuje hrubá síla. Postupujem o 3 m. Prodlužujeme lanovku. Délka 32 m. Pod komínem budujeme překladiště. Na jejím posledním desetimetrovém horizontálním úseku máme problém s vracením prázdných vozíků na čelbu, kde se neustále motáme do věčně zauzlovaného přitahovacího lana. Geniálním nápadem je námi vymyšlený a v praxi ověřený gumový pohon. Silná guma je uvázána k jezdci a druhým koncem asi metr před koncem lanovky. Při přitahování vozíku se guma napíná,...napíná, ... . Po vysypání a uvolnění brzdy nastává koncert jeskyňářské důmyslnosti. Uvolněná guma vydá svou nadrženou energii. Vozík vystřelí šílenou rychlostí a s ocelovým rachotem prosviští všechny zatáčky.
Zpět na čelbu. Ze všech stran jde hlína. Začínáme pochybovat o svém snažení. Začínáme uvažovat o spodním vchodu. Ale výhled na hrad je tu nádherný! Jeskyně měří 42,5m. (17 akcí)


 1997

Objevujeme 6,5 m. Dostáváme se na výrazný geologický zlom. Ve stěnách jsou silně odsedlé skalní bloky. Dál už si netroufneme. Jeskyně měří 49m. Horní vchod zklamal, přesouváme se do spodního. Vstupní chodba po 10 metrech přechází ve stále klesající meandrující těsný kanál vysoký 0,7 až 1 m. Kanál je při stropu volný s citelným průvanem. Občas je docela pěkná výzdoba. Postup ztěžuje odstraňování těsných a dlouhých úžin. Postupně budujeme 18 m závěsné dráhy. Jeskyně měří 22 m. (32 akcí)


 1998

Již tak těsný meandrující kanál se zúžil na zcela neprůlezných 25 x 40 cm. Mravenčí pílí se jej podařilo rozšířit na pohodlně průlezný profil do nejbližší zatáčky, t.j. asi 4 m. Zde se pravoúhle lomí, je pěkně vyzdoben sintrem, ale jeho šíře se nemění. Při stropu je stále volný s citelným pulsujícím průvanem. Jeskyně měří 26,5 m. (5 akcí)
Práce přerušujem s tím, že nejsme magoři.


 2001

Vracíme se na lokalitu uklidit a demontovat lanovku. Silný průvan se stává opět motivací. Nedá nám to
heliktity v Digitálním komíně - kliknutím zvětšíte, foto © Ik

výzdoba v Digitálním komíně - kliknutím zvětšíte, foto © Ik vrátka ve spodním vchodu - kliknutím zvětšíte, foto © Ik

a zkoušíme naposled ještě trochu kopnout. To ještě nevíme, že se jedná o zásadní zvrat po devíti letech průzkumu na Javorce. Objevuje se paralelní větev rozumnějšího profilu. Po několika metrech a hrdle 10 x 10 centimetrů pak pětimetrový dvacet centimetrů široký trativod, na jehož konci je černo ... . Objevujeme asi 60 m volných prostor!! Sled událostí dává vzniknout výstižným názvům: U vystřelenýho voka a Digitální komín. Právě zde je soustředěna ojedinělá krápníková výzdoba (heliktity, metrové krápníky, stalagnátová brčka, ...). Osazen ocelový uzávěr. Jeskyně měří asi 90 m, hloubka asi 20 m). (21 akcí)
 2002

Za použití mírného násilí a nového šestimetrového úseku lanovky objevujeme 35 m nových prostor. Vzniká film pro Spelofórum. (29 akcí, délka jeskyně asi 125 metrů.)


 2003

Slepé střevo - kliknutím zvětšíte, foto © Ik

Jeskyně je založena na křížení mnoha paralelních puklin hlavního zlomového pásma s diagonálními posuvnými plochami. Charakteristické jsou úzké pukliny a četná hrdla. Zbudován jedenáctimetrový úsek závěsné dráhy v kopané plazivce.15-ti metrová plazivka pojmenována Slepé střevo. Díky dalším novým objevům dělí obě jeskyně od sebe pouze 11m zčásti zaplněných komínů a puklin. Geolog p. Karel Žák zkoumá jeskyni z hlediska vývoje a geologie - viz Speleo 37. (25 akcí, délka jeskyně 155 metrů.)


 2004

provizorní přístřešek před spodním vchodem - kliknutím zvětšíte
Průkopem šestimetrové plazivky objevujeme docela slušné jeskynní bludiště. Nové části mají délku asi 80m. Jsou protnuty propastí Valentýnka s převýšením 30m. Během mapování objevujeme další volné prostory. 20-ti metrovou chodbu, která sice vede do ošklivého závalu, ale zato se v ní můžete postavit. To je na Javorce vzácnost. Radiomaj ákem zaměřujeme vzájemnou polohu jeskyní. V místě nejbližšího možného spojení kopeme v horním vchodu sondu. Po 2,5 m kopání se objevil 6 m hluboký stupeň. Zatím to vypadá,že k propojení obou jeskyní potřebujeme překonat ještě 5m vertikálních. Míst vhodných k prolongaci je tolik,že by tu mohlo pracovat několik skupin. Hlavní pozornost jsme soustředili do místa zvaného Ticho. Po 5m končíme u hrdla 10 cm. Končíme. Jdem jinam. Poslední pokus, co kdyby... . Po překonání třiceti centimetrů skály najednou šířka 2m. Nechápeme. Budujeme další závěsnou dráhu (7,5 m). Průstup jeskyní na pracoviště je už dlouhý a únavný. Zvláště pak s materiálem. Proto prohlubujeme, upravujeme a osazujeme žebříky na hlavním jeskynním tahu. Vychutnáváme si vymýšlení názvů pro nové objevy. (Kokoska, Ticho a Kravál - spojené plazivkou Zesilovač, Viktor Čistič). (35 akcí, délka jeskyně 281 metrů.)


 2005

plošiny v Zátiší - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Po 10 m se na nás usmálo opět štěstí. Úzkou plazivkou jsme se vyklubali uprostřed deset metrů vysoké pukliny dlouhé asi 20m - Zátiší. Pod námi hloubka, nad námi hloubka, vlevo někam, vpravo taky. Tohle jako skrčenci z Javorky neznáme. V puklině budujeme na kovových vzpěrách 2 plošiny spojené žebříkem, aby bylo možné se v prostoře normálně postavit - zakomínovaný člověk nevydrží dlouho a moc toho neudělá. Nad horní plošinou totiž pokračuje do boku plazivka, kterou z plošiny
propast Zubatá - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
rozšiřujeme a tou se dostáváme do další paralelní pukliny - opět vysoké několik metrů a opět dostatečně široké, aby jí jeskyňář prolezl (prokomínoval). Rozšiřuje se asi na 10 metrů dlouhou chodbu, která nás přivádí na rozcestí chodeb - Rozcestí pod Javorkou. Nalevo puklinovitá chodba, která se po několika metrech rozdvojuje a je nejméně 10 m vysoká, napravo se puklina sužuje, ale zůstává průlezná - vede do puklinovité propasti Jinovatka, hluboké 15 m, která je na dně vyzdobena nádhernými krystaly pravděpodobně aragonitu. V horní části Jinovatky však odbočuje do boku uzounká kruhovitá plazivka - Chrlítko, která je sice neprůlezná, ale na dně má něco odstranitelných sedimentů. Krotíme svou objevitelskou vášeň a necháme jí zatím panenskou - jen prohozené kamínky, které padají dlouho kamsi dolů nás utvrzují v přesvědčení, že jeskyně pokračuje dále. Bude však průlezná? Mezitím se nám daří dalším prohloubením Větrné šachty propojit horní a dolní Javorku. Přístup do nových objevů se tím zjednodušuje, jen je třeba cestu větrnou chodbou zabezpečit a vybudovat několik nových žebříků. Až potom se můžeme vrátit k Chrlítku. Budujeme pod ním další plošinu - ze zakomínování by nebylo možné odtěžit sedimenty ze dna a odtransportovat je pryč - nelze je totiž sypat dolů, protože celá propast Jinovatka je krásně čistá a navíc má dole ty krásné krystaly. Daří se, plazivka Chrlítko je průlezná a ocitáme se v další puklinovité propasti Zubatá. Ta se sice asi po dvanácti metrech zužuje do neprůlezna, ale lze prolézt bokem trochu doprava dalších 10 metrů až na dno oválného půdorysu 0,6 x 1 metr. A konec. Nikoli pro nás - dáváme se do těžby sedimentů, které pomocí kýblů a speciální lanovky tentokrát opravdu lankové (s lomeným pohybem kýblu) transportujeme o něco výše za kamenné hráze. Po třech akcích jsme o dalších 5 m hlouběji o narážíme na odbočku do boku, která je volná, leč zatím neprůlezná. Vymýšlíme a Akiri vyrábí speciální lanovku s ocelovým lankem s lomeným pohybem kýblů pro transport sedimentů, instalujeme ji a díky ní při další akci prolézáme 4 metry vodorovně a nahlížíme do příčné chodbičky, která vede zatím neptrůlezně dál ... . (V tomto roce 43 akcí, délka jeskyně 512 metrů, hloubka 65 metrů.)


 2006

Těžba ve vodorovné chodbičce na dně propasti Zubatá pokračuje. Dostáváme se do svislého komínku, který se po třech metrech rozšiřuje do
ústí Wabiho propasti -- kliknutím zvětšíte, foto © Ik dno Wabiho propasti - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
malinké síňky s dvěma směry možného pokračování, opět však až po jejich odtěžení. Budujeme tedy další lanovku stejného systému a těžíme a těžíme. Odtěžené sedimety však už téměř není kam dávat, chtělo by to objevit alespoň nějaké nové úložiště :-). Na Speleofóru konaném 21. - 23. 4 ve Sloupu v Moravském získala Javorka cenu předsednictva ČSS za nejvýznamnější objev v roce 2005 v České republice. Javorka byla prezentována přednáškou Jiřího Dragouna - Zahradníčka s řadou fotografií, nástěnkou a rozsáhlým příspěvkem ve sborníku Speleofóra.
propast Dvě tlamy - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Na čarodějnice pokračujeme celý den v těžbě sedimentů na čelbě, lanovky až na drobnosti skvěle fungují, daří se nám je sypat do jedné neprůlezné pukliny, o které doufáme, že se později neukáže být zajímavou. A ke sklonku dne se otvor nad sedimenty konečně stává průlezným. Po několika metrech malá síňka, na světlém stropě nádherné tmavé vypreparované rohovce, nalevo neprůlezná odbočka s poměrně silným průvanem ojíněnáná jemňoukými bílými krustalky, napravo úzká velmi dlouhá plazivka průlezná po odstranění sedimentů na dně, přímo okénko na mezi průleznosti a pokračování někam dolů!!!! Jeho rozšířením se dostáváme do malé prostůrky, která ná v zadní části temný otvor dolů. Následný průzkum ukáže, že jde o propast vyvinutou na křížení dvou puklin, je 18 m hluboká, vyzdobená vypreparovanými rohovci. Nazýváme ji Wabiho propast po legendárním skautovi Wabi Stárkovi, který neúnavně zasvěcoval celé generace skautů do tajů přírody a vodil je i do našich jeskyní. Ze dna vybíhají na obě strany chodbičky, zatím však nevedou nikam daleko. Pokračujeme v práci nahoře, v úzké plazivce doprava, kterou nazýváme Užovka. A odpovídá podivnou a nadějnou ozvěnou. Několik akcí a je průlezná - na konci opět propast - otvor přemostěný tenkým skalním mostem - Dvě tlamy. Nezbytné osazení nýtů a spuštění dolů - bude to kolem 30-ti metrů! Výškové rozpětí polygonu dosahuje 103 m! Hloubka 30 m se potvrzuje, na dně je větší prostora trochu bokem a opět řada možností pokračování, žádná však bezpracná. V polovině propasti Dvě tlamy se pomoci kyvadla dostáváme do bočního komína, který nazýváme Bezzubá (zajímavé - z propasti, do které se vleze spodem, je rázem komín), v jeho horní části je opět neprůlezná plazivka do boku. Tu prokopáváme a dostáváme se do další dlouhé meandrující pukliny - Zátlamí. (Za rok 44 akcí, délka jeskyně 657 metrů, hloubka 104 metrů.


 2007

Nových objevů je tolik, že nestíháme mapovat. A je tolik dalších lákavých míst. A tak když jsou vhodné podmínky, kopeme a těžíme. Teď zrovna za dnem propasti Zubatá, pod chodbou zvaná Mrázovka. Je tam odbočka plná sedimentů ... . Mezitím ještě organizujeme filmovací akci s naším dvorním filmařem Láďou, abychom mohli (pokud se to podaří) prezentovat nové objevy na letošním Speleofóru. Zřejmě budou třeba ještě nějaké dotáčky, uvidíme. Dotáčky se ukazují být potřebnými a asi nezůstane u jediných. Mapování v Zátlamí odhaluje, že jeho nejzazší část - dno propasti
vstup do Medové chodby - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Peprdok je jen 5 m vzdálené od konce plazivky na dně Wabiho propasti. Musíme prozkoumat možnost propojení, to by výrazně usnadnilo přístup do Zátlamí. Takovou možnost však neobjevujeme a tak nás od Wabiho propasti bude zdá se dále dělit 5m vpodstatě kompaktní skály. Puklina, na které je vyvinuto Zátlamí a propast Peprdok je však jak dolů tak nahoru velmi členitá. Díky horolezecké zdatnosti Zahradníčka prozkoumáváme tuto puklinu směrem vzhůru a vzhůru a vzhůru a dostáváme se do vysoké puklinovité prostory cca 25 m nad vstup do Zátlamí. Tam puklina končí na mírně ukloněné poruše, ale do boku pokračují 3 plazivky. Dvě z nich jsou zatím nepřístupné, ani do nich nelze nahlédnout.
sintropád v Medové chodbě - kliknutím zvětšíte, foto © Ik stavba přístřešku - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Třetí bude po odstranění sedimentů určitě průlezná. Vyrábíme tedy další provazové žebříky stále zdokonalovaného a již téměř dokonalého systému Akirik (Akiri - Ik) z plastových vodovodních trubek, instalujeme je a prohlubujeme tuto plazivku, na jejímž konci je černo jako předzvěst dalších objevů. Musíme zabrat trochu hlouběji, abychom nepoškodili strop posetý krásnými drobnými krystaly. Čeká nás však ještě dlouhá a obtížná cesta ven a vzhledem k tomu, že naše těla jsou již značně zubožena (podebraný strup na koleně, naražený palec a zřejmě nějak skřípnutý nerv v páteři) necháváme průzkum na příště a volíme ústup. Bylo to určitě rozumné, neboť cesta na povrch nám tentokrát trvala přes 3 hodiny. Na příští akci plazivkou prolézáme a dostáváme se do rozlehlé prostory, její dno i strop jsou však značně ukloněny a vzdáleny kolem jednoho metru - ihned nás napadá název - Půda. Jen u výlezu z plazivky je malá vodorovná plošina s kamenou ohrádkou - Tribuna. O kousek níže vpravo pod Tribunou začíná boční chodba, do které se dostáváme na další akci a žasneme nad množstvím pizolitů, sintrových polev a sem tam i krápníků. Pro jejich zbarvení ji nazýváme Medová chodba. Z boku z ní vedou 2 plazivky, jedna plná krápníků, druhá bláta. Tušíme další objevy a tak vymýšlíme, jak cestu do těchto nejzazších partií alespoň trochu zjednodušit. Zatím totiž musíme slézat do poloviny propasti Dvě tlamy, lanovým kyvadlem se zhoupnout do protější stěny a propastí Bezzubá opět lézt nahoru do téměř stejné výše, ale jen nedaleko vstupu do Dvou tlam. Z obou míst se slyšíme, takže tam musí být propojení. Ano opravdu je, ale je úzké. A tak začínáme budovat v horní části Dvou tlam ocelové lávky.  (Za rok 36 akcí, délka jeskyně 830 metrů, hloubka 104 metrů.)


 2008

vstup do Medové chodby - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
mříž horního vchodu - kliknutím zvětšíte, mapa © Akiri
nové dveře horního vchodu - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Lávky v propasti Dvě tlamy jsou po několika akcích hotové, tak ještě rozšířit průlez do propasti Bezzubá a cesta do vzdálených částí Javorky je mnohem snadnější. Lákají nás nejvíce plazivky z Medové chodby. Ta blátivá se ukazuje být neprůleznou, bylo by třeba sedimenty ze dna vybrat, ale není je kam dát - krásné sintry v medové chodbě není přece možné zaházet blátem! Druhá plazivka je zarostlá krápníky, ale objevujeme, že směrem k nám se rozdvojuje - druhý vstupní otvor je ve stěně výše a tak do něj nevidíme a pro krásné sintry na stěnách tam nejde ani nakomínovat. Proto do příště zhotovuje náš dvorní konstruktér Akiri duralový rozkládací žebřík, pomocí kterého se k vstupnímu otvoru plazivky dostáváme. A sláva - krápníky tam nejsou (i neexistence výzdoby může přinést radost!). Je těsně průlezná, ale vede jen do malé síňky, ze které se rozchází jen několik neprůlezných puklin. Mezitím Zahradníček prolézá o něco dále vrchní partie Medové chodby a daří se mu prolézt do nových labyrintových prostor s krásnou výzdobou. V zadní části Medové chodby visí ve stěně ohromný balvan a shodujeme se na tom, že tam drží jen silou vůle. Rozhodujeme se ho proto preventivně shodit dolů (v tomhle místě naštěstí není sintrová výzdoba) speciálním skládacím bidlem. Cesta dál je tak bezpečná a jistě tam čekají další objevy. Akiri zhotovuje další žebříky a průlezem přes krásné čisté sintry (kvůli kterým se musíme převléct do čistého) se dostáváme do Radvanské chodby, kde nás čeká velké překvapení - podél stěny je nádherné brčko - co brčko, brčkový stalagnát dlouhý 2 metry, velký sintropád a ve vrchních partiích množství heliktitů. Dále prozkoumáváme labyrint nad medovou chodbou a po objevu soustavy Tunýlků se ukazuje nutnost zadat Akirimu výrobu dalšího, tentokrát přes 6 metrů dlouhého žebříku. Tunýlky se dostáváme do další větší prostory, kterou podle veliké sněhobílé sintrokupy nazýváme Blaník. A kousek za ním nás uchvacuje řada sintrových záclon.
soustava žebříků v konci Medové chodby - kliknutím zvětšíte, foto © Ik brčkový stalagnát v Radvanské chodbě - kliknutím zvětšíte, foto © Ik výzdoba v labyrintu nad Medovou chodbou - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček Blaník - kliknutím zvětšíte, foto © Ik výzdoba nad Blaníkem - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček záclony v Blaníku - kliknutím zvětšíte, foto © Ik

Pro zdolání šikmé stěny v Blaníku je potřeba zhotovit další žebřík. Na jeho dně pokračuje další chodba, nazýváme ji Stínadla, ale její průzkum zatím odkládáme, musíme ještě udělat řadu úprav, aby cesta sem byla co možno nejpohodlnější a také vše domapovat.  (Za rok 41 akcí, délka jeskyně 1 150 metrů, hloubka 104 metrů.)



 2009

Tři bratři - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Žebřík a nášlapné tyče v Blaníku jsou hotovy, cesta do Blaníku usnadněna jak to jen bylo možné a my se konečně dostáváme k průzkumu Stínadel.
Stínadla - kliknutím zvětšíte, foto © Ik Ze Stínadel - kliknutím zvětšíte, foto © Ik krystaly ve Stínadlech - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Ze Stínadel - kliknutím zvětšíte, foto © Ik záclonky ve Stínadlech - kliknutím zvětšíte, foto © Ik sintrová výzdoba u Třech bratříčků - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Chodba se různě větví, občas rozšiřuje, občas snižuje, někde je třeba dno trochu prokopnout, místy je krásná výzdoba. Naštěstí jen tam, kde to nebrání dalšímu průstupu. V jednom místě se chodba rozšiřuje do prostory s krásnou výzdobou, kterou podle zajímavého shluku krápníků nazýváme Tři bratři. Polygon se nám protahuje o dobrých 180 metrů - to bude zase mapování! Ke konci Stínadel jsou na stěně velké krystaly kalcitu. Ale chodba ještě nekončí. Prohrábnutím se dostáváme dále do nízké chodbičky, která končí šikmo ukloněnou propastí. Tu budeme muset vystrojit, abychom se dostali dále. A taky že dostáváme - do zatím největší prostory na Javorce - Sešupu!  (Za rok 30 akcí, délka jeskyně 1522 metrů, hloubka 104 metrů.)







 2010

Sešup dolů - kliknutím zvětšíte, foto © Ik Sešup vzhůru - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Sešup je šikmo ukloněná propast, nahoře rozdělená několika skalními žebry, v prostřední části dosti rozměrná (viz druhý obrázek vlevo). Odtud také vede nahoru soustava komínů.
Bivak - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
V nejnižší části se Sešup pozvolna zužuje až končí patrně v sifonu, který je však zcela zaplněn sedimenty. Je jasné, že tu bude spousta práce a tak se rozhodujeme ve střední části zbudovat bivak a podnikat alespoň občas dvoudenní akce. Jsme totiž v nejzazší části jeskně a cesta sem je zdlouhavá a vyčerpávající. Při dvoudenní akci tak jednu cestu nahoru a jednu dolů ušetříme. Pravda, je třeba dolů dopravit vše potřebné pro bivak. Aby Ik ušetřil na nošení spacáku, oprášil na půdě uložené vytápěné závěsné lůžko, vyvinuté kdysi pro expedici do propasti Piere Saint Martin, ve kterém je teplo spacáku nahraženo teplem lihového kahanu a karimatka se stává zbytečnou - viz obrázek napravo. V Blaníku jsme zřídili vodárnu, ve které zachytáváme skapovou vodu. Nad námi je naštěstí neobydlený les a tak se neobáváme ji pít. Průzkum komínu nad Bivakem nesplnil očekávání nalezení vyšších pater jeskyně, natož pak troufalé přání otevření dalšího vchodu někde v lese vysoko nad námi. Jako vedlejší produkt tohoto průzkumu se nám nabídla boční chodbička, zpočátku dosti neprůlezná. Ale to je vlastně každá.Tato úzká, puklinovitá, na jih upalující puklina se postupně zvětšovala a po patnácti metrech nás přivedla k ústí propasti. Stojíme na zaklíněném balvanu. Pod námi je vidět asi 15 metrů dolů na kamenné dno. Směrem vzhůru dalších 15 metrů vertikály slibuje pěkné exponované lezení. Později se ukáže, bohužel, jen 23 metrů, pak se stane neprůleznou. Avšak pokračování směrem dolů přineslo zásadní objev. Slaníme na mohutně zařícené dno a hledáme, kde nechal někdo nějakou díru. Postupně nacházíme hned tři. Kámen - průzkumník poslal zprávu: buch, buch, buch - dramatická pauza - a ... .žbluňk. A je to, jsme na vodě. To co jsme si léta přáli a tak trochu i tušili se stává skutečností. Kameny vhozené do otvoru dávají tušit, že pod námi je ještě asi 30 metrů vertikály. Žblunknutí s krásnou ozvěnou potvrzuje, že se nejedná jen tak o nějakou louži. Jeden z otvorů, kterým padaly žbluňkající kameny, nás přivedl do boční, úzké, 1 x 1 metr velké šachtičky. Po několika metrech se vytvaruje opět do puklinovité vertikály. Ze stěn vystupují velké ostré kulisy, takže je potřeba opatrně vést lano od nýtu k nýtu. Pohodu při objevování naruší jen drobný incident se špatně přivázaným pytlíkem s nářadím. A tak se jako první předvoj lidského pokolení vydávají na průzkum jezírka plakety, nýty, vrták a stranové klíče. Přes drobné ztráty a s nasazením pověstné speleoinprovizace (kapesník jako týřidlo) slaníme k vysněnému jezírku.
Žbluňk - jezero - kliknutím zvětšíte, foto © Ik Jezero - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
Při první výpravě nebyla voda díky padajícím kamenům právě ideálně čistá, ale při druhém, opatrnějším sestupu už jsme si mohli posvítit do průzračné vody. K naší veliké radosti zjišťujeme, že propast pokračuje pod vodou dál. Při posvícení výkoným světlem je vidět zvětšující se prostor na křížení puklin. Ze stěn vystupují výrazné kulisy. Stojíme na malé skalní přepážce která odděluje jedno větší - 4 x 1,5 m a menší - 2 x 1,5 m jezírko. Nad tím menším je možné prolézt ještě asi 10 metrů.Tušíme, že někam pod Bivak, ale to ukáže až mapování. Jiné pokračování než to pod vodou jsme neobjevili. Protože žádný ze tří Jiříků zkoumající již léta jeskyně pod Javorkou není obojživelník, musíme tentokrát přenechat objevování kolegům kteří, na rozdíl od nás, v mládí pilně trénovali potápění, aby pak po letech zůročili své zkušenosti při objevování zaplavených částí jeskyní. Postavíme se do role podpůrného družstva, podobně jako při dobývání osmitisícovky, kde spousta lidí vynáší materiál vzhůru, aby zajistili co největší komfort pro těch pár nejlepších. Naše expedice bude opačná. Směrem dolů. Jejím cílem bude dosáhnout co největší hloubky. Horolezci mají svou maximální výšku předem danou. Speleologové mohou svou jeskyni prohloubit i několikrát. Proto se také žebříček nejhlubších jeskyní neustále mění. Například nejhlubší jeskyní v Českém krasu je od roku 2010 tato naše jeskyně - Na Javorce. Její hloubka od horního vchodu na hladinu vody je 120 metrů, olovnice klesla o dalších 9 metrů a potápěč pravděpodobně klesne ještě hlouběji. Jeho zanoření bude předcházet strastiplná cesta labyrintem úzkých chodbiček a vertikálních úseků nahoru i dolů. Cesta sem od horního vchodu, kterým se obvykle chodí, trvá hodinu a půl až tři podle velikosti a váhy břemene, které s sebou vlečete. Z Bivaku do propasti Žbluňk, tedy k jezírkům, je to ještě slabá půlhodinka (nalehko).
Javorka - svislý řez - kliknutím zvětšíte, mapa © Akiri
Z toho vyplývá, že si pravděpodobně pobytu v jeskyni kterou máme tak rádi ještě hodně užijeme. Pokračování a další objevy mohou být samozřejmě i jinde než pod vodou. V průběhu roku 2010 jsme pokračovali v prokopávání sedimenty zanesené chodby pod Bivakem. Na tomto pracovišti nás rozhodně neomezují nějaké úžiny. Chodba je široká asi 3 metry a od Bivaku se svažuje směrem na jihozápad. Snažíme se neztratit zpočátku jednoznačný stropní kanálek. Sonda je v současnosti asi 10m dlouhá. Materiálu na úložišti přibývá, kyslík o pár metrů níž ubývá. Cesta k objevům jeskyní vede přez očekávání a zklamání. Někdy může být značně dlouhá. Další kandidáti na prolongaci čekají ve Stínadlech. A tam také čekají pověstné úžiny. Také proto potřebujeme dovést do těchto partií nějakým efektivním způsobem elektřinu. Dalším pracovištěm se proto v roce 2010 stala úzká puklina v nejvyšším místě Sešupu, která je podle mapy jen několik metrů od Blaníku. Cílem kopání zde není nalezení nových prostor, nýbrž protažení elektrického kabelu, který stočený do klubíčka smutně čeká na druhé straně v Blaníku. V porovnání s těmito fyzicky náročnými pracemi jsme daleko více času věnovali mapování. Od roku 2007 jsme dělali mapu jeskyně pouze v půdorysu a to jen na Půdu. Poslední bokorys končil v místě nazvaném Půda, což je nyní jen půlka jeskyně. Propasťovité jeskyně. A proto bylo "dotažení" řezu až do Žbluňku úkolem číslo jedna. Není horšího mapování než vise na laně v propasti nad vodou, kde vše co vám náhodou spadne je nenávratně ztraceno. Výsledkem mnoha hodin trpělivé a pečlivé práce je ručně malovaná, podrobná a přesná mapa včetně žebříčků, která zaujme čestné místo doma nad postelí. Pro mnohé čmáranice, pro nás umělecké dílo.  (Za rok 32 akcí, celková délka jeskyně 1 634 metrů, 120 metrů na vodu + dalších 9 metrů změřeno olovnicí.)



 2011

Žbluňk - chystání na potápění - kliknutím zvětšíte, foto © Ik Jezero ve Žbluňku s potápěčem - kliknutím zvětšíte, foto © Ik
V tomto roce jsme si užívali objevitelské prázdniny, a tak jsme se mohli věnovat spoustě jiných činností. Na základě zaměření radiomajákem pokračovala naše snaha o průkop a zkrácení trasy el. kabelu vrchem Sešupu. Skutečnost je však poněkud složitější, než pár centimetrů na mapě. A tak nakonec táhnem kabel do Bivaku klasickou přístupovou trasou přes Stínadla. Bonbónkem (možná trochu kyselejším), byla akce Spelozáchranné služby a kladenských potápěčů. Zanoření v několik hodin od vchodu vzdáleném Žbluňku (-120m) se díky transportu hromady materiálu nesmazatelně vrylo do paměti všech zúčastněných. Potápěč odmotal asi 20m šňůry. Cesta by vedla dál, ale je potřeba rozšířit lopatkou zúžené místo v zatopené puklině. Motivace k další akci musí uzrát. Zatím zraje.
Potápěč ve Žbluňku pod vodou - kliknutím zvětšíte, foto © Ik Potápěč ve žbluňku na hladině - kliknutím zvětšíte, mapa © Akiri
Hlavním, pracovištěm je dno Sešupu. Osazujeme 3m žebřík, budujeme 8m závěsné dráhy a technicky zdokonalujeme jezdce. Zprvu mírně klesající chodba po 8m začíná stoupat a končí v mohutném závalu. Průkop má nyní 15m. Vzhledem ke špatné cirkulaci vzduchu zde pracujeme s nepravidelnými přestávkami. O přestávkách kopeme za Pastí ( tudy bohužel cesta nevede), v zatáčce pod Páteří a na Přepážce ve Dvou Tlamách. Celkem asi 70m nového polygónu. Na naší milé Javorce jsme strávili prací 25 dní. Délka jeskyně je zatím 1700m, hloubka zůstavá 129m. Tradičně, jako každý rok, vylepšujeme hlavní průstupové trasy skrze jeskyni. Osazujeme ocelové stupy do Mrázovky, rozšiřujeme úžinu za Pavlačí a přestrojujeme celého Žbluňka. Na trase provádíme též protisračkózní úpravy (Půda, Vyhlídka, Komínová síň) a vykouzlíme pětimetrové výzdobu chránící zábradlí na začátku Medovky. V horním vchodu opravujeme lanovku, osazujeme ocelové schody a lišácky vylepšujeme odvodnění. V dolním vchodu rozšiřujeme místo na elektrárnu. Před jeskyní opravujeme propadlou střechu přístřešku. Prostě si užíváme práce u vchodu a jeho těsné blízkosti, kde odpadá dlouhé a namáhavé několikahodinové lezení na pracoviště. Dr. K.Žák a M. Filippi uskutečňují své výzkumné mise v útrobách Javorky. (Výsledky jejich práce budou otištěny ve sborníku speleologického kongresu 2013).  (Na naší milé Javorce jsme strávili prací 25 dní, celková délka jeskyně 1 700 metrů, hloubka zůstavá 129m.)



 2012

Počátkem roku jsme pracovali ve Stínadlech. Nadějné místo však po několika metrech končí těsnou verikální puklinou. Zato na druhém pracovišti, na konci Sešupu je to přesně naopak. 15m kopaná chodba se stočila kamsi vzhůru. Vzhůru je téměř do všech stran a je plné sedimentů a balvanů. Za pomoci dráždidla a občasné nucené ventilace postupujeme opatrně nahoru podél nalezené stěny. Je to tu ale moc moc ošklivácké.

Naše základna zvenku - kliknutím zvětšíte, foto © Ik Naše základna zevnitř - kliknutím zvětšíte, mapa © Akiri

Hlavním pracovištěm je však Ocásek, vodorovná úzká asi patnáctimetrová stále někam lákavě jdoucí chodbička, ve stěně propasti Dvě tlamy. Jenže kam s vykopaným materiálem. Tahání zpět, brrr... . Nápad!! Což se pokusit najít propojení nějakým komínem či puklinou s pod námi položeným dómem, kde je ideální místečko pro uložení nějakých asi deseti kubíků materiálu. Od myšlénky už moc nechybí k činům... . A tak se bonbónkem letošního roku stal náš veleúspěšný proplachovací pokus. Šest desetilitrových kanystrů plných vody, starý lavór a speciální halapartnu jsme my dva magoři během několika hodin postupně prosoukali, procpali, prokutáleli a prospouštěli jeskyní do osmdesátimetrové hloubky.

Do úzké hluboké štěrbiny v Ocásku byl našlapán lavór s otvorem a do něj spuštěn veliký igelitový pytel, jenž byl postupně naplněn pracně sem dotranspotovanou tekutinou. Pak došlo ke zběsilému propíchání pytle halapartou. Voda vyhrkla, zachrochtala a zmizela ve dně. Mezitím o patro níž čekající a nudící se kolega hleděl skepticky ke stropu. Když v tom to chrochtlo, zabublalo a ze stropu se vyvalil vodopád kalné vody. Slastný, zmáčený pohled. Ono se to fakt povedlo!! Následným propojením vznikla ve stěně Ocásku nenažraná díra, která vyřešila obtížný transport materiálu a ještě obtížnější možnost jeho uložení. Klikatící chodbička nás nakonec dovedla ke skalnímu oknu, za kterým pokračuje 15m prostorné chodby.

I v loňském roce jsme pilovali hlavní průstupovou trasu jeskyní. V Komínové síni jsme se zbavili obrovského bloku a stále ujíždějící svah zpevnili třímetrovou zdí. Vytunili jsme průstup přes rozblácená Stínadla. Už se tam tolik nelepíme, ale pořád to ještě není ono.

vztah jeskyně Javorka a hradní studny na Karlštejně na řezu - kliknutím zvětšíte, foto © Ik

Dvě hodiny od vchodu vzdálený Bivak jsme vybavili měničem k nabíjení aku článků a mobilním akuturbovětrákem se vzduchovodem pro výměnu vzduchu ve vydýchaných prostorách. Jeho činnost je úžasná. Během vteřiny ztopoří dlouhý igelitový rukáv a na jeho konci způsobí větrnou smšť. Přibyla zde též vodotěsně zabalená deka pro nenadálé situace.

Boudičce před jeskyní jsme dopřáli novou dřevěnou podlahu, díry ve střeše překryla nová asfaltová lepenka. Zavěsili jsme nový okap, takže teď se můžeme od jara do podzimu koupat v sudu. Nesmí ovšem dlouho nepršet... . Pak voda začíná zatouchat a stává se spíše zbraní, než pomocníkem... .

Kamarádi potápěči prováděli průzkum hradní studny na Karlštejně a poskytli nám obrázek zachycující na svislém řezu studnu i naši jeskyni.

Po lanovce ve vstupní části se prohání vylepšený a opravený jezdec. Elektřinu pro všechny vrtací práce dodává od spodního vchodu kompletně repasovaná elektrárna (tisíceré díky Kuřímu za dodání nových akumulátorů). Geolog Karel Žák pokračoval ve vědeckém badání útrob Javorky.

 (Strávili jsme zde 21 dnů, natáhli 45 metrů nového polygonu a jeskyni prodloužili na 1745 metrů. Hloubka zůstává -129 metrů.)



 2013

Vintocká dráha v ocásku - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček

Naše výzkumná a průzkumná činnost v roce 2013 byla stále zaměřena na chodbičku, která se nachází nade dnem propasti Dvě tlamy. Podařilo se nám postoupit dále za cenu značného fyzického úsilí. Prolongace je obtížná pro nevelké rozměry i délku transportu vytěženého materiálu. Nejednou muselo dojít i na metodu rozpojování horniny. Překonávání vzdánlivě neřešitelných problémů nás motivuje. Prostoru pro inprovizaci a kreativní seberealizaci je zde opravdu dostatek.

epa v ocásku - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček

Volné prostory, které se k naší radosti objevili během usilovného kopání jsou tři. První je komín vycházející ze stropní klemby kolmo vzhůru asi 10 metrů. Na zdejší poměry dá se říci prostorný, bohužel zcela nevhodný pro uložení materiálu. Může však posloužit k nácviku komínování pro sportovně založené jedince.

Za komínem po pár metrech nachází se rozcestí-trojcestí. Vpravo, vlevo, rovně. Levá odbočka, hezky tvarovaná, puklinovitá chodba, nás překvapivě přivedla zpět na dno Dvou tlam, ale v jiném místě. To nás však potěšilo velice, neboť jsme rázem měli prostorné úložiště pro rubaninu. V chodbě jsme pověsili Vintockou dráhu z T profilu a materiál mohl jezdit. Pravá odbočka z třícestí je meandrující, postupně se zmenšuje a ke konci zvedá do neprůlezné pukliny s nepatrným průvanem - slouží jako odvod spalin z občasného rozpojování horniny. Pokračování směrem na západ se zúžilo do erotického erozního kanálku, který se chystáme rozpojit v roce 2014.

 (Délka nových částí jeskyně je 35 metrů.)





 2014

naše elektrárna - kliknutím zvětšíte
Akiri v ocásku - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček

V roce 2014 jsme podnikli na naší Javorce 23 pracovních akcí. S největším úsilím jsme pracovali v Ocásku (8 akcí) a u Brekcie (9 akcí). Ocásek je asi 35m dlouhá meandrující chodbička v hloubce 90m, jdoucí neustále ( tím dobrým) západním směrem, ovšem na konci se zužující do dlouhého neprůlezného trativodu. Ten se nám podařilo pohodlně zprůleznit o dalších 6m. Tomu však předcházelo vybudování osmi metrů vintocké dráhy a pěti metrů lankové lanovky pro odvoz materiálu. Pracoviště je to úžasné tím, že materíál je s minimální námahou a velikou rezervou ukládán do níže položených Dvou tlam. Méně úžasná je ta dřina, kterou je vykoupen každý metr a nejistota, zda se vůbec trativod za nejbližší zatáčkou konečně rozšíří.

Druhým nejvytíženějším pracovištěm je vyfuněný trativod u Brekcie v hloubce 68m, jehož rozšířením se nám podařilo po osmi metrech proniknout do volné vertikální pukliny. Tady půjde v jednom místě postoupit směrem dolů, otázkou však je perspektiva tohoto průniku. Několik akcí jsme též hrabošili v závalu na konci Sešupu a pod Páteří. Radost jsme si udělali osazením nového krásného čtyřmetrového ocelového žebříku mezi Rozcestí a Jinovatku. Rozbor odebrané vody z propasti Žbluňk (-120 metrů) ukázal, že voda v jezeře je z části voda, která vsákla pod povrch už před sedmdesáti lety. Což žádné velké krasové cesty otevřené pro větší průtok vody nepotvrzuje ( K. Žák ).

Na povrchu zemském jsme se činili též. Zpevnili část rozbahněné příjezdové lesní cesty, vyspravili střechu boudičky před jeskyní a začali budovat uzamykatelnou klec na elektrárnu.

 (Jeskyně je delší o 18 metrů, celková délka je 1762 metrů, hloubka stále 129 metrů.)



 2015

Jéé, to se nám ten letošní rok povedl!! Jednak nám konečně skončily několikaleté objevitelské prázdniny, a pak se nám podařilo uskutečnit pár předlouho plánovaných vylepšení, do kterých se nám dlouhá léta nějak nechtělo. Ale pěkně po pořádku. Dovolili jsme si velký přepych a v jeskyni pracovali současně na několika pracovištích:

V Ocásku ( - 92m ) - tady jsme se prokousali úzkou chodbičkou o další 3 metry. Na konci dělá esíčko, její profil je stále na prd, ale pořád úbíhá někam k západu. Abychom mohli pokračovat, prodloužili jsme lanovku a odvětvětrávací chobot. Od května místo necháváme uležet. Vyzkoušená metoda, díky níž se stává časem z beznadějného místa, místo velice perspektivní.

Pod Páteří (-53 metrů ) - když jsme v tom rozšiřování, tak tady máme ucpanou úzkou šikmo upadající puklinu požírající vykopaný materiál. (To je taky prácička, do které se nám dlouho nechtělo). Klesli jsme něco přes metr, ale ještě tak dva nás čekají.

Modrý pták (-70m ) - Tady jsme se loni dostali do vertikální pukliny, jejíž dno je ucpané velikými bloky. Mezi těmi se nám podařilo klesnout asi o 3 metry, je vidět někam dál a dolu, odkud jde dost silný průvan, ale pouštět se do té hrůzy o nejisté průleznosti... Fuj, … necháme dozrát. Rok, dva, možná tři. Třeba se najde nějaký odvážlivec. Uklidit to tady a pryč... ! Ale kdo by chtěl vidět modrého ptáka, tak se sem musí určitě podívat!!

tady vylezl přežranej buldok - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček
přežranej buldok - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček

Konec Medovky (-36 metrů ) - to byl takový momentální nápad, který se tvářil zajímavě - Medovka, to je vlastně hodně výrazná puklina a její závěr je šikmé křížení s Radvanskou chodbou. Čistě teoreticky... by mohla za tím křížením zase pokračovat dál. Zkusili jsme ověřit naší hypotézu v praxi a zanořili se do suti a nebezpečně poskládaných bloků. Teorie je správná, ale bloky jsou hrozivé a pokračování není zrovna v ideální šíři. Ale přece jen něco zajímavého. Pod námi se objevilo cosi, co směřuje východním směrem. Jenže naděje je pohřbena nebezpečně poskládanými balvany.

A tohleto, to se vážně povedlo. Říkáme tomu Přežranej buldok. (-70 metrů) Původně asi jako pěst veliký otvor v rostlé skále, kousek nad zemí na kraji Peprdoka. Léta jsme kolem něj chodili. Nefuněl, tvářil se jakoby nic a čekal, až přijde nějaký šťoura, který si ho všimne. A vážně se jeden šťoura našel... . Za dírkou se objevila neprůlezná chodbička, do které by se vešel tak akorát přežranej buldok. Postupně rozšiřovaná chodbička nás vyplivla (juchůů) ve stěně volné prostory 5 x 1 x 2 metry. Dál byla cesta volná přes komín a propástku do síňky končící závalem. Materiál se sypal z ucpaného komína. Asi po 2,5 metrech kopání vypadl Zahradníčkovi na čelbě vršek špuntu a nad námi se objevila vysokánská puklinová šikmo ukloněná prostora. Ta se zavírá do těsného esíčka, do kterého když zvědavec nacpe hlavu, vidí za zúženinou další pokračování, ... v něm vzpříčený balvan a za ním... černo...

hasiči u horního vchodu - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček

Při jednom z návratů z útrob Javorky nás poněkud zaskočilo nad námi zatarasené ústí Větrné propasti velikým balvanem. Tehdy jsme zajásali, že jeskyně má dva vchody a vylezli ven přes Valentýnku tím spodním. Následující dvě akce jsme se pak zával likvidovali.

příjezd hasičů na cvičení - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček

Od jara do léta jsme vylepšovali naší základnu před dolním vchodem. Teď se převlékáme na nové dřevěné podlaze a vysíleni můžeme večer padnout na novou postel. A elektrárnu, tu už nemusíme pracně lézt zapínat až za spodní vrátka, ale tu luxusně obsluhujem z uzamykatelného kutlochu pár kroků od vchodu. Také jsme důmyslně podepřeli časem nahlodané střešní trámy, takže už se nemusíme bát, že nám spadne bouda na hlavu.

Ke 22. narozeninám dostala Javorka klubíčko 20 a 25 metrů elektrického kabelu.

Na Javorku se vypravili v rámci dvou cvičení i členové HZS Praha a společně členové HZS Beroun a SZSstanice Čechy.

 (V jeskyni jsme v roce 2015 uskutečnili 27 akcí, délka jeskyně je 1 801metrů, hloubka zůstává 129 metrů.)



 2016

Jóó, letošní rok, ten se povedl! Činili jsme se jak nahoře, tak i dole. Boudička dostala po těch devíti letech, co nám slouží odměnu. Vyměnili jsme ten nejunavenější ze tří stropních trámů a podepřeli jej dvěma stojkami na nových soklech a zavětrovali. Postel stojí na oloupaných a napuštěných špalcích a střecha, co byla samá díra, už nepustí ani kapku.

vintocká dráha a větrací trouba - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček
pomocník - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček

V jeskyni jsme všechny síly věnovali novým objevům za Přežraným buldokem - v Lochnesce. Postupně jsme nainstalovali elrktrický kabel z odbočky nad Dvouma tlamama až na čelbu, rozšířili úzká a nepříjemná místa na pohodová, do menších vertikál osadili stupačky, do těch větších pak 3 žebříky: krátký hliníkový, čtyřmetrový ocelový a sedmimetrový lanový. Do pukliny jsme zavrtali nášlapné trny. Docela krkolomný a opičí průstup na čelbu jsme přetvořili na vcelku luxusní záležitost. Pak už jsme se mohli pustit do výzvy černého neznáma na konci v neprůlezné puklině.

V úplně nemožných polohách se nám podařilo rozšířit stoupající uzoučkou esovitou puklinu a po odvalení balvanu jsme prolezli do "ještě nikdo nebyl". Hezkých asi 18m opět končí neprůlezně. Dál je třeba se prokousat. Místa na uložení materiálu je tu ale minimum. Krásné místečko na uložení tak 3 kubíků by tu bylo, ale je to zase těch 18m zpátky. Žhavíme mozek a vymýšlíme, jak tu složitost vyřešit. Bude to docela důmyslné technické dílko. Rozšiřujeme několik přepážek a úžin,zavrtáváme ocelové trny a nášlapy. Ve stoupající rourovité chodbičce napínáme jednomužnou lankovou lanovku. Závěrečnou část transportu nám pomáhá vyřešit gravitace.

Akiri na žebříku - kliknutím zvětšíte, foto © Zahradníček

Po několika velice těžko udýchaných akcích dostává síňka na čelbě název Kyslíkový dluh. Odvětrání se stává existenční nutností. Další akcí se mordujeme dvě hodiny s prostrkáváním 15 metrů dlouhého červeného chobotu skrz jeskyni až do našeho nedýchatelna. Připojený větrák jím bude odtud tlačit špatný vzduch pryč a na jeho místo nateče čerstvý. Zdá se, že teď už půjde vše jak po másle. Jenže chodbička, potvora, se po metru silně zužuje. Další asi 3m usilovně rozšiřujeme.. . S přibývajícími metry se poslední vodorovný úsek transportu stává nepříjemně dlouhý, stavíme pětimetrovou ocelovou Vintockou dráhu. Sláva. Čelba se rozšířila na pohodovou šířku. Materiálu je plno. Teď už konečně po másle... . Teď už to nemá chybu... .

Pár dní si užíváme venku sluníčka, kutlošíme v boudě, spravujeme schody ve stráni, upravujeme příjezdovou cestu na louku a likvidujem polom na lesní stezce. Ve vstupních partiích jeskyně opravujeme lanovku, natíráme rám vrátek a předěláváme schody, vylepšujeme chlívek elektrárny. K narozeninám dostala letos Javorka nové akumulátory do elektrárny a nerezové karabiny místo starých nevyhovujících mailonů.

Bonbónkem pak byla návštěva jeskyně redaktora Českého rozhlasu Daniela Mrázka a odvysílaná reportáž.

 (Letos jsme si tu užili 30 dní, jeskyni prodloužili na 1 832m. Hhloubka zůstává stále 129m.)



Jiří Dragoun - Zahradníček
Jiří Vejlupek - Akiri
Jiří Novotný - Ik

Literatura

Dragoun J., Vejlupek J., Novotný J.: Překvapení pod Javorkou, článek ve sborníku Speleofóra 2009, str. 33, 34, 35

Dragoun J.: Jeskyně na Javorce - pokračování v průzkumu, článek z časopisu Speleo 52, str. 51 - 54

Vejlupek J.: Vodovodní kostlivec aneb jak vyrábíme lanové žebříky, článek z časopisu Speleo 52, str. 51 - 54

Dragoun J., Vejlupek J., Novotný J.: Jeskyně Na Javorce v Českém krasu 2007, článek ve sborníku Speleofóra 2008, str. 30, 31

Dragoun J.: Propast Peprdok pod Javorkou v Českém krasu, článek z časopisu Speleo 49, str. 12 - 14

Dragoun J., Vejlupek J., Novotný J.: Boom pod Javorkou, článek ve sborníku Speleofóra 2007, str. 16 - 19

Dragoun J.: Nové objevy v jeskyni Na Javorce v Českém krasu, článek ve sborníku Speleofóra 2006, str. 16

Žák K.: Geologický a karsologický popis jeskyně Na Javorce, článek ve sborníku Speleofóra 2006, str. 19

Dragoun J.: Speleo 43 / 2005, str. 8

Žák K.: Speleo 37 / 2003, str. 11

Dragoun J., Vejlupek J.: Speleo 37 / 2003, str. 9

Petrbok J., Horný R.: Československý kras 3 /1950, str. 183